Za hodinku a něco máme Würzburg objetý a míříme na Frankfurt. Je to pohoda, až na provoz, obloha se rozjasňuje. Kus za Frankfurtem, tam jak se dálnice předhání s železnicí, přijde průtrž mračen, že i Němci zpomalí pod stovku. Já se ale bojím na mokrém asfaltu brzdit a přitom se zařazovat mezi natěsnaná auta v pravějších pruzích - jedem dál 130 v levém.
Třicet kilometrů před Kolínem se zastavujeme na oběd u Burger Kinga a pak řídí Bětka. Průjezd Duisburgem je proti mému očekávání bez problémů a za chvilku jsme v Holandsku - je to jen asi padesát kiláků. Cvakám do GPS souřadnice kempu a v duchu opět skřípu zubama: mám sice staženou free mapu celého Holandska, ale není v GPS - myslel jsem, ale neověřil... Ach jo.
Ale ono se dá jezdit i jen podle šipky. Podle (papírové) mapy dojedeme do Oirschotu (první výjezd za Eindhovenem, směr Tilburg, Breda) a pak rovnou za šipkou. Nejdřív nás to sice zavede do příliš poklidné ulice mezi domky, ale po návratu na kruhový objezd se přidají cedulky a společně s GPS nás dovedou až k bráně camping De Bocht.
Ale ouha, je chvilka po šesté a od pěti do půl sedmé je pauza. Tak sedíme na lavičce před vchodem a čekáme. Po 25 minutách jdu znovu k recepci a zvoním. Přichází anglicky hovořící děvče, ale o nás nic neví. Že musí najít otce, který někde pobíhá. Za chvíli se vrací se starším rozložitým Holanďanem, který snad anglicky trošku rozumí, občas, ale moc nemluví. Chlapík pomalu propiskou vyplňuje kartu, hláskujee si každé písmeno, obkresluje háček nad cé. Do kolonky země píše "Česká Republik" a taky to tak vyslovuje - [tšeska: republik]. Když dojde k placení, tak se mu 100 euro moc nelíbí a já musím do auta pro drobnější (dvě osoby se stanem a autem na dvě noci včetně turistické daně - €1,08 os./den - celkem €35,30). Při vracení mi dává dva 50ti centy na sprchu. Když nám ukazuje naše místo, ještě říká, že si můžeme autem dovézt věci, ale pak je máme nechat na parkovišti - to je, jak se později ukáže, v Holandsku pravidlem.
Postavíme stan, ale nic nevaříme, jsme ještě nacpaní od Burger Kinga.
Zjišťuji, že je nedaleko keš a tak jdu pro ni, není to ani kilometr. Jdu kolem neoplocených domků a pak vysokou alejí. Poprchává. Kolem zelené louky a zelená pole a trocha té vůně venkova. jeden, dva kanály a jsem na jiném okraji Oirschotu, kde na dopravní značce čeká magnetické minimikro. Cestou zpět se už smráká a kdyý jsem za pět dest deset zpátky v kempu, tak je už skoro tma.
Bety se jde koupat, ale já jsem nějaký utahaný a tak podřimuju, až usínám.
Do spánku nám občas ťukají dešťové kapky.
Žádné komentáře:
Okomentovat