Vstal jsem dřív, jako obvykle, chystal snídaní a chystal taky keše...
...i když jsem výběr omezil jen na tradicionálky a earthky a vybíral jsem jen oblasti, kam jedeme, našlo se jich skoro dva a půl tisíce - a do přístroje se vejde jen 1000 bodů. A tak, jak se posunujeme po povrchu geoidu, musím kešky průběžně odmazávat a nahrazovat dalšími...
...najednou koukám, že jsem v oblasti WiFi signálu. A opravdu, camping De Bocht nabízí WiFi přístup, možná placený, ale to by nevadilo, ale bohužel holancky. Škoda, že jsem to nevěděl dřív... Protože nás dnes čekal přesun do dalšího kempu a tudíž balení atd., nemělo smysl ptát se po přístupovém heslu a tak; na nějaké zápisky by ráno nebyl čas.
Tak jsme sbalili a já se šel osprchovat a pro auto. A mezitím chvilku pršelo.
Oudenbosch
První plánovaná zastávka byl Oudenbosch, vesnice se zmenšenou kopií chrámu sv. Petra v Římě. Tedy tady ve Starém Boši. Z kempu (který je geograficky prakticky v Eindhovenu) se tam jede po dálnici na Tilburg, Bredu a pak ještě 10 km, než odbočíte. Prostě dost dlouhá cesta na to, aby začlo pořádně pršet.
Při smutné obhlídce okolí jsme objevili - samoobsluhu! Snažili jsme se nějakou najít už včera, ale neuspěli jsme. A tak hupky dovnitř.
Personál zjevně vycházel z předpokladu, že srpen je letní měsíc, a tak klimatizace jela na plno. U mrazáků by to jeden chápal, ale u pečiva, nezdravin, ... Hm. Koupili jsme chleba - je měkký, skutečný chleba asi v Holancku nevedou - tučný banánový tvaroh, sladké placičky, brambůrky, oříšky se sýrovou příchutí, pivečko (třetinka) a dva saláty - Vlees Salade a Kaas Mosterd Salade. A honem zpátky na déšť, do tepla.
V deštěm zkrápěném autě jsme pak zbaštili oba saláty s chlebem - Vlees Salade byl nejvlašákovitější vlašák, jaký jsem kdy v cizině koupil a jedl!
De Zoom
Našel jsem si earth keš De Zoom, což má být jakýsi kanál napříč rašeliništěm, hlavně proto, že jsem doufal v naučnou stezku. Ale zapoměl jsem její jméno, tak jsme autem vyrazili do dané oblasti - nejzzaší okraj Severního Brabantu u hranic s Belgií (nebo na okraji Antverp, chcete-li) s tím, že ji pak najdu mezi nejbližšími keškami.
Přejeli jsme o 16 km, už jsme fakt byli skoro v Belžiku. Pak jsme podle šipky jezdili mezi farmami, vesničkami a stavbami čehosi dálkového. Až jsme konečně dorazili k naučné ceduli. Kousek od dálnice, ještě blíž k motelu. Ale od cedule pryč od dálnice vedla krásná alejnatá cesta podél hluboké zmole se schnoucím bahně na dně - kanálu De Zoom zbudovaném už někdy v 15. století. Zrovna nepršelo (vzácná to vyjímka toho dne) a tak jsme se vydali na kratší procházku.
Cesta byla zcela rovná, bez většího převýšení, tak +/- 20 cm (to platí prakticky pro všechny vycházky, o kterých se ještě budu v následujících týdnech zmiňovat). Cestou jsme potkali krásné cihlové stavidlo s krouceným kovovým zábradlím (z roku 2009) a došli jsme až k blízkému statku, kde se na louce pásl kůň. Kůň, co vypadal jak oslík ze Shreka II. Smutně na nás koukal, věděl, že když je jeden oslík, tak být koněm není to pravé. A věděl, že my víme, že je oslík, a že ani on, ani my s tím nic nenaděláme...
Cestou zpátky najednu kouknu doleva a vidím, jak nad dnem kanálu, asi tak metr a půl pod našima nohama, plachtí véliký šedivý ptát s bílým krkem a černým konci křídel. a dlouhým zobákem. Dvakrát mohutně mávl křídly, vznesl se mezi stromy lemující kanál, štrejchnul o větve, udělal otočku s výkrutem dolů a mezerou prolétl na pole směrem k Belgii. A byl pryč.
Keše
V okolí se nacházelo několik obyč keší (což není zas tak obvyklé, v Holancku je sice keší hodně, ale jsou to většinou multiny nebo mysterky - s popisy většinou jen v holančtině, takže nic pro nás, a jsou poměrně rovnoměrně rozložené), tak jsem je chtěl vysbírat. K Bětčině ne zrovna libosti jsem začal první keškou ze série Naar Zee. Filmovkové mikro v lesíku u dálnice. Dvojka je filmovkové mikro v lesíku u vstupu do lesa (kousek od dálnice) a trojka je filmovkové mikro u plotu kolem lesa kousek u jednoho z dálničních nálezů u Bergenu op Zoom. Při hledání čtverky jsme trochu zbloudili a protože už bylo půl šesté a my stále ještě ve vnitrozemí a ne na sto kilometrů vzdáleném ostrově s kempíkem, tak jsme další hledání vzdali a vyrazili.
Stejně chcalo...
Topperhoedje
Pršelo už jen asi půlku cesty. Za Willemstadem už se i trochu rozjasňovalo. U Prostředního Harnisu Bety vťukala do GPS souřadnice kempu (zjišťovali jsme je až na poslední chvíli a psát na papír je přeci jen rychlejší, než elektronické přenosy), Ouddorp sice není problém najít, ale dojezd k bráně kampu, byť usnadněný informačními značkami, je snazší, když víte přesně, kam jedete.
V kempíku nás už čekali, měli na nás předtištěnou obálku s papíry, kartou do auta, slevněnkami... Slečna na recepci mluvila plynně anglicky, jen slovník měla trochu omezený. Poučen raním zjištěním se hned ptám "Do you have a WiFi coverage?"
"E, what?" ptá se slečna.
"[wa:i fa:i]", říkám.
Nic...
"[vifi]", zkouším dál.
"Oh, yes!" rozzářil se tvor tak Bětčina věku. A už vytáhla složku, sloupla samolepku s loginem a heslem a přilípla ji na papírek v obálce.
A díky tomu se můžete děšit z těchto zápisků. :-)
"And what about electricity, we'd like to recharge our batteries."
"Yes..."
"But we have just the usual plug, for sockets like in houses..."
"Yes, it's €12.50," a už šátrá a vytahuje redukci mezi kampingovou a normální zásuvkou. "And when you go back, to the reception, we'll give you the money."
Aha, asi záloha... "Caution?", povídám. (No, teď už vím, že to není správně anglicky, ale...)
"Yes, yes."
A tak máme wifi i vlastní elektřinu. Dlužno podotknout, že bez dalších příplatků, takže nezeptat se, stejně bychom na ně přispívali, jen bychom je neměli...
Postavili jsme stan, uvařili těstoviny a protože bylo teprve třičtvrtě na devět - a tudíž spousta světla - šli jsme se podívat na moře. Je to kus cesty, aspoň tak 300 metrů. Přes cyklistický most nad silnicí, nahoru na dunu a dolů na pláž. Moře bylo zrovna - zase - vypuštěné, tak jsme se brouzdali tak nejvíc po kolena na placatých ostrůvcích, plašili racky, Bety fotila mraky, koukali jsme na velepřístav na severu (Europort je prý největší přístav v Evropě, ne-li na světě, dlouhý 37 km), na červánky na severozápadě, světélka na moři a maják na západě a když už byla skoro tma, šli jsme do kempu, psát zápisky, koukat na YouTube a posléze spinkat....
Žádné komentáře:
Okomentovat