Rotterdam

Rotterdam je od Ouddorpu jen asi 50 km. Autem, včetně průjezdu městem a hledání parkoviště je to něco kolem hodiny. No, hledání - prostě jak jsme uviděli první P+R, tak jsme tam jeli. Jmenuje se to tam Slinge a místní stanici metra zrovna rekonstruují. Stáli jsme tedy (už) za železnou mříží, koukali na turnikety a studovali podrobný návod. V holančtině.

Zdálo se, že už na vstup do metra potřebujeme jízdenky. Tak se obrátíme na prvního člověka, co jde kolem.

"You'll need tickets." (Říká člověk.)

"We think so, too, but where to buy them?"

"Not here, station is reconstructed. I'll show, follow me." a vytáhl průkazku, přiložil ji k turniketu a nechal nás projít. Bety turniket málem sežral.

A pak nás vedl po schodech nahoru, na nástupiště a zase dolů.

Cestou mu říkám, že neradi jezdíme do center cizích měst a tam hledáme parkviště, že radši dojedeme dopravou. A on říká, že je to tak lepší, že to tak taky dělá. A pak, že nás dovede k lidem co nám pomůžou koupit lístek, že on je řidič metra a nemá už čas. A dovedl nás k budce, kde asi čtyři chlapi hlídali metro. A šveholil s nimi něco holancky a pak se jeden zvedl a šel s námi k automatu na jízdenky. A že kolik jich potřebujeme a jestli pojedeme jen tam nebo i zpátky a jestli budeme platit penězi nebo kartou. A průběžně mačkal tlačítka na automatu a ten mu holancky psal odpovědi a další možnost. Pak jsem špatně zadal PIN a mohli jsme začít znovu. To jsem si všiml, že automat by uměl mluvit i anglicky, ale hodného pána by jistě ranilo, kdyby nám nemohl pomáhat. Nakonec jsme koupili jízdenky, posmáli se na sebe, poděkovali, rukama potřásli a šli jsme na metro.

Jízdenka na dvě jízdy metrem stojí v Rotterdamu jednoho člověka €5,90.

Když jsme přišli na nástupiště, už tam postával vlak, celý natěšený, že by už vyrazil. Tož jsme rychle nastoupili, aniž bychom si stihli znovu prohlédnout plánek města, který jsem zahlédl, když nás první hodný pán vedl druhému hodnému pánovi.

A tak jsme vystoupili o dvě stanice dřív, než jsem plánoval, ve stanici Rijnshaven (tam jsme vystoupili). Díky tomu jsme viděli divný kus města, celý betonový a obydlený černochy a indy. (On je celý Rotterdam obydlený černochy a indy a taky bělochy). A mohli jsme si přejít Erasmův most, což bychom jinak asi neudělali. Most má vysoké nalomené pilíře a lana, vedou na něm stezky pro cyklisty (ty vedou všude) a jezdí po něm tramvaje. A taky je zvedací a když jsme k němu přišli, zrovna se zvedal.

Trvalo to cca 6 minut, to zvednutí, proplutí plachetnice s vysokým stožárem a opětné spuštění.

Projížďka lodí

Hned za mostem (pod mostem) je usazena společnost Spido, která pořádá okružní plavby po městě i přístavu. Zrovna se chytala k odplutí jedna loď, koupili jsme lístky (€19 za oba) a za chvíli jsme seděli na dolní palubě. Na horní byli ti, co si koupili lístky o hodinu dřív a stáli ve frontě, kterou jsme mohli pozorovat už z poloviny mostu. Spodní paluba je zasklená, má upatlaná skla, je klimatizovaná a je tam bufet. Měli jsme už hlad, tak jsme si dali po jednom sendviči se sýrem a džus a pivo. Prodávající měl otázky. Jestli prý chci džus do sklenice nebo jen brčko do láhve. Do sklenice. A jak velké chci pivo? Large. (To je normální pivo.) Dostali svých €11,30 a loď vyplula.

Prohlídka města

Po návratu jsme šli na prohlídku města po trase navržené DK (průvodce Dorling a Kindersley). Viděli jsme vysoké budovy a nábřeží plné vlajek. Zavřenou ulici, kde dělnící instalovali tribuny, dřevěné s výhledem na vysoké budovy na druhé straně ulice a s plastovými sedátky s výhledem na stavbu, též přes ulici. U domu z chybně naskládaných kostek jsme zabočili doprava a rázem jsme byli v přístavu jako v Řetsku, jen teploty neodpovídaly.

Už hladoví, sedli jsme do první z hospod (tehdy jsme nevěděli, že jich je tam mylijón, ne jen tři, jak se zdálo) a dali si Chicken Wrap (kuřecí kousky v zelenině a to celé v placce) a Soté of Pork (medium well kousky hovězího v tmavé omáčce s chlebem). K tomu zelenina, Sprite a pivo, cca €30. Jojo.

Po obědě, tj. asi ve čtvrt na šest, jsme po mostě Španělů zašli vyzvednout nedalekou keš, obešli starý přístav a dokončili okruh DK. Nic moc.

Pak jsme vstoupili do centra, hledali knihkupectví, ale nenašli (nutně potřebujeme slovník, u nás nebyl), ale našli jsme ulici, co vypadala jako ve městě (stromy, hospody, hospody, coffeshopy, hospody, prádelna, ...) prošli kolem zavřených muzeí (do pěti, že) do univerzitní nemocnice, kde se cosi staví a tak tam teď chybí průchod na nábřeží, takže pak kolem zavřených muzeí zpátky k Erasmovu mostu, na metro a hajdy domů, tedy na P+R vyzvednout autíčko a hajdy domů, tedy do kempíku.

Cestou jsme vyzvedli jednu z Aliciných keší někde u Brýlí.

Večer: keše a počítač

Byli jsme ještě dost najedení od oběda, tak jsme nevařili. Bety si půjčila počítač a já šel vyzvednout blízké keše. Povzbuzen skutečností, že je ještě světlo, nevzal jsem tu nejbližší, ale až 1,5 km vzdálenou na pobřeží. A pak ještě jednu, o 800 m dál. To už byla skoro tma a motali se tam mudlové. Zpáteční cesta, po tmě, byla pomalejší (tam cca 45 minut, zpátky hodinu a půl). Když jsem skoro o půl dvanácté dorazil, Bety byla docela vystrašená, protože se mi nějak podařilo vypnout telefon a nedalo se mi dovolat.

Pak už jen chvilka zápasu s uložením fotek do počítače a kolem půl jedné spinkat...