Byli jsme v muzeu

Dnes jsme vstávali brzy. Chystali jsme se totiž do Říšského muzea, které otvírá v 9:00. Byli jsme opravdu rychlí, takže krátce po desáté jsme už nastupovali do tramvaje a v 10:48 jsme třímali v rukou vstupenky, à €11. A to mimo jiné proto, že fronta před vchodem byla jen asi deset metrů dlouhá a netáhla se ze zahrádky brankou až daleko za roh, jak jsme ji viděli, když jsme včera kolem kolem poledne projížději tramvají.

Rijksmuseum

Říšské muzeum se opravuje ("Budova prochází rozsáhlou rekonstrukcí." říká průvodce.) Takže nejvýznamnější exponáty jsou soustředěny do jižního křídla (také říká průvodce), sponzorovanému firmou Royal Philips Electronics. Díky opravě se dá prohlídka muzea stihnout za jeden den, v našem případě za pět hodin.

U vchodu do muzea stojí bezpečnostní rám, který jsme - mimo letiště - viděli naposledy při návštěvě Paříže před čtyřmi roky; a to bylo po pumových útocích v Londýně a myslím, že i Madridu. Raději jsem hned přiznal, že mám nůž a hodný ostraha mi jej vyměnil za papírek s číslem. Také jsme poslušně odevzdali batoh a tašku do úschovny, takže nás potom, jako jiné turisty, nevyháněli kustódi z výstavy. (Ano, trhačům lístků batohy ani lahve s pitím nevadí. vyženou vás až lidé hlídači uvnitř.) Připlatili jsme po €5, dostali jsme audioprůvodce a se sluchátky na uších jsme vstoupili do vlastního muzea.

Hned v prvním sále naleznete model válečné lodi Král Vilém v měřítku 1:12. Má demonstrovat sílu a prosperitu Holandské republiky, jejíž vládce se právě stal anglickým králem. Vtipné je, že loď nikdy neexistovala a model byl vytvořen pouze k propagandistickým účelům.

Obsah muzea sestává především z obrázků paní a pánů, dětiček a zvířátek, domečků a zeleniny. Je tam třeba maličká holčička, asi tak dvouletá, v šatečkých až na zem a učesaná jako dáma a s kabelkou jakousi kytkou, co má symbolizovat věčnou lásku. Pak vám sluchátka řeknou, že umřela ve 25. Je tam obrázek starší paní, když jí bylo 62 let a taky tak vypadá, jen ruce už má seschlé, tak na 70. Je tam paní, když jí bylo 45 a taky vypadá na 60. Je tam barevná fotka domu tak z první republiky, pořízená někdy kolem roku 1670, ale není to fotka, ale rukou namalovaný obrázek. Je tam zimní obrázek s lidmi, co mimo jiné bruslí, a je tam, mj. chlapík s hokejkou. Taky je tam pěkná Mikulášská scéna - hodná holčička dostala panenku mikuláše a kyblík sladkostí a je celý spokojená, však je taky malá, kdežto zlý chlapeček dostal botu s nevímčím a brečí jak malé dítě, i když vypadá aspoň na 10. A jeho hodný bratříček dostal hokejku, ukazuje na něj prstem a směje se mu. Milé, že?

Taky jsou tam dva domečky pro panenky, jeden tak dva metry vysoký, druhý trochu menší. Jsou ze skutečných materiálů, jako je dřevo, látky, stříbro, mramor a tak a nejsou pro děti. Nechávaly si je dělat velké paní, pokud se jmenovaly Petronela, ten větší až po svatbě (asi se dobře vdala), menší rok před svatbou (asi za tatínkovy peníze).

Taky tam mají sál s delftskou fajánsí. Je hezký modrý, napodobuje čínský porcelán a na některých kouscích jssou roztomilé napodobeniny čínského písma.

A mají tam obrázky od Rembrandta, třeba Rembrandta s vvykulenýma očina, nebo Rembrandta v turbanu. A taky Noční hlídku, ale nějakou nepovedenou, nenašel jsem ani Elánia, ani Karotku, natož třeba Anguu nebo Nobyho. Ale říkají tam, že obraz někdy v osmnáctém století stěhovali do menší místnosti, tak ho po okrajích ostříhali a ty zbytky zahodili. Tím se to vysvětluje.

V muzeu se nesmí telefonovat. Kdykoliv někomu zazvonil mobil, hmed se k němu hnal hlídač a povídá: "No telephones, please." A někdy si tom (a asi i o jiných věcech) pak poídal s jiným hlídačem na druhé straně místnosti. Bez mobilu.

A taky se v muzeu nesmí fotit. takže žádné obrázky.

Postmuzeální období

Po návštěvě muzea jsme:

1. Seděli na lavičce v parčíku před muzeem.
2. Šli do Burger Kinga, kde jsme se najedli, protože jsme přes šest hodin nejedli.
3. Našli knihkupectví, abychom koupili holancko-anglický slovník, ale ten neměli (rozumějte "v rozumné velikosti", dvoukilovou knihu za €17 s sebou tahat nechceme), ale měli obousměrný holancko-slovenský slovník vskutku kapesních rozměrů za €2,25, takže ten ten máme a díky tomu víme, co znamená slovo plein slovensky (anglicky je to square, což je česky náměstí) - překlad toho slova je mámestie.
4. A konečně došli až k Damradu, kde jsme si u společnosti Plas zaplatili projížďku výletní lodí po kanálech à €8. Přišli jsme pozdě a tak na nás zlstala jen místa u neotvíracích okének. Výklad byl v holančtině, němčině, francouzštině a angličtině a k tomu ještě kapitán-kormidelník přidával vtipné poznámky. Docela tu ušlo, naproti přes uličku seděli starší holanďané a paní se nahlas smála všem kapitánovým vtípkům v angličtině, někdy i holančtině. Za námi seděla ruská rodinka, zabrali 3 dvojsedadla - holčička chtěla sedět s tatínkem. Viděli jsme nejtenčí dům v Amsterdamu a pak jeden ještě tenčí, sbírku prázdných lahví na římse pod jedním z mostů a slyšeli jsem, jakse vyslohuje slovo gracht - holancky je to - opravdu! - [chrocht].
5. Pak jsme si kouili zmrzlinu, snědli ji, nastoupili do trmavaje č. 5 a odjeli do Amstelveenu.
6. Tady jsme otevřeli včera koupenou japonskou směs a já také včera koupenou plechovku Amstelu.

Dobrou noc.