Amsterdams Historisch Museum

Dnes došlo k asi nejteplejšímu dni našeho výletu. Spali jsme až do devíti, nasnídali se a seděli v pokoji a povídali si. Potom, vybaveni seznamem asi desíti míst, která bychom mohli navštívit, jsme vyrazili do města, tedy nejprve na tramvaj. Už cestou bylo horko a tramvaj, to byla pojízdná sauna. Těžce jsem dýchal, potil se a koukal po lidech. Kus od nás seděla černoška vůbec se nepotila. Asi k tomu má, tedy spíš nemá, genetické predispozice...

Cestou jsme se domluvili, že půjdeme do Historického muzeum. Bylo to dobré rozhodnutí - celá budova je klimatizována. Koupili jsme si vstupenky, zapůjčili si audioprůvodce, uložili batohy do skříněk a vstoupili do muzea. Hned u vcodu bylo číslo 1 (jak jinak, že), tak jsme je nacvakali do průvodce a zaposlouchali se do anglického vyprávění. Chvíli se mi zdálo, že hlas popisuje úplně jinou místnost a po pár minutách to už bylo naprosto zřejmé. Šel jsem se tedy zeptat nejbližšího hlídače, tělnatého černocha kolem třicítky, jestli ta číslo na zdech jsou ta, co máme cvakat do průvodců. No jasně, že ne! Chlapík hned vyskočil ze židličky a poudá, že ta správná číslo jsou v takových, já vám to ukážu, tady někdy to bylo, hm, tady to není, takových kulatých, však víte... Nemohl si asi vzpomenout na slovou "headphones" (sluchátka), jejichž obrázek zpravidla provází čísílka, která se mají doprůvodce zadat. (No, já si na to slovo v tu chvíli taky nemohl vzpomenout...)

O několik sálů dál nás znovu potkal a ptal se, jestli už je všechno oukej, slovo "headphones" už znal a ukazoval nám správný obrázek na zdi. Hodný člověk.

Muzeum je hlavně o historii Amsterdamu, jsou tam především obrazy, modýlky propustí, jeřábů, domů a tak, vykopané boty a brusle ze 13. století a pod. A taky mapy a audiovizuální promítání, velký globus, stříbrné předměty atd. atd. Zhruba do konce 18. století se mi to celkem líbilo, ty novější věci už mi přišli jako "jenom staré". Bety se líbilo ještě napolenské období - no je asi o těch dvacet let mladší, že.

Návštěva muzea byla poznamenána tím, že jsme tam šli před obědem. Takže když nás v pět vyhnali - a to opravdu vyhnali, ke dveřím si stoupl hlidač s klíči v ruce a že máme odejít, dokonce nás vyháněli i z muzeum shopu, což jinde nedělali - byla to docela úleva.

Vyhnáni z budovi jsme zjistili, že prší. Zatímco jsme byli uvnitř, změnilo se počasi, ochladilo se a přišla bouřka. Pršelo jen málo, tak jsme došli k McD a najedli se.

Chtěl jsem ještě vidětt aspoň Magere brug (takový most) a propustě na řece Amstelu, tak jsem bety kolem jmenované řeky táhl až k oboum objektům a pak kolem pivovaru Heineken na tramvaj k Říšskému muzeum.

No vidíte, že dneska zážitky nic moc. Zítra jedeme vlakem na sýrový trh do Alkmaaru, tak snad bude nějaké poutavější povídání.