Pan učitel
Do Flevolandu se z Amstelveenu jede po dálnici A9, pak chviličku A2, pak po A1 a nakonec se odbočí na A6. Ale to už dávno na cedulích vidíte, že jste kousek od Naardenu a říkáte si "To by bylo hloupé, když jsme kousek od Naardenu, nezajít se podívat na hrobeček slavného Moravana.". A tak jedete dál až k odbočce Naarden Bussum.
Bussum je vedlejší město, o kterém si nejdřív myslíte, že je to Naarden, ale není, z tohodle směru, od výjezdu 7, začíná Naarden až pevností. Ona je to totiž moc pěkná, pravidelně vykrojená barokní pevnost, s pěknými cihlovými hradbami, pěkným vodním příkopem, pěknými cihlovými domečky, no vůbec je to venkoncem podobné tomu Heusdenu, co jsme tam už byli, jen je o všechno takové živější a přirozenější. A není tady přístav. Ani jeden.
Parkoviště Naarden - Vesting (tj. "Nárden - pevnost") je od Bussumi úplně na druhé straně, na hradbách kousek za Arzenálem. Takže to máte i s vyhlídkovou jízdou po městě. Jedete kolem takové pěkné radnice, kolem kostela, u kterého stojí socha takovýho chlapa v dlouhým kabátě, vidíte vstupní bránu do Arzenálu, přitom míjíte hospůdky a různě kličkujete a těsně předtím, než vyjedete ven, tak zabočíte doleva, šups nahoru do kopečka a jste na parkovišti.
Na parkovišti parkují různá auta a jedno je autoškola. A u něj stojí chlapík v zeleném tričku a před ním o hlavu vyšší černoch červeném tričku a s dredy na hlavě, mává rukou - hlavně prstem varovně zdviženým - a autoritativním hlasem jej zjevně pucuje: "Třikrát jsme to probírali: spojka - zařadit - pomalu, pomalu, slyšíš, jak to pomalu říkám?, pomalu sešlapovat plyn a přitom pouštět spojku a jak se rozjedeš..." jako bych ho slyšel. Pan učitel.
Jeníkův hrobeček
V Naardenu mají taky Valonskou kapličku a v ní Jana Amose Komenského. Kaplička je součástí muuzea, muzeum má otvírat v poledne, ale otevřelo, až když jsme zazvonili. Milá paní pokladní sice česky neuměla, ona ani anglicky nemluvila a neerozuměla úplně nejlíp, ale třeba už jen špatně slyší. I tak ale poznala, že bude nejlío, když nám dá materiály v češtině.
Nebylo to asi těžké, v muzeu s námi byli jen česky mluvící lidé.
Kapličku nechali vyzdobit koncem třicátých let čeští Zednáři v čele s tehdejším prezidentem Benešem, jejichž zakladatelem Komenský, aniž to nejspíš tušil, byl. Při výstavbě tam nechali měděnou ruličku, kde je to všechno sepsané, asi pro budoucí generace, ale to se prostě nedá vyddržet, že, takže letos v březnu pozvali čeeského a slovenského velvyslance, starosty družebních měst a škola a vzali pilku a piksličku otevřeli. To musí být pro dr. Beneše zklamání.
Muzeum je docela pěkné, ale je to spíš muzeum školy, než J.A.K. a je příliš holancké. Co je na popiskách, to prostě nevíte. Jen u návštěvní knihy, kde žádají o názor, to napsali i anglicky a česky. Tož jsem jim to tam napsal, česky.
Také tam promítají film, který se velmi líbí paní v červeném kostýmku, které se každého ptala, jak se jim film líbí. My jsme ho neviděli a ani nechtěli vidět, ale já jí chtěl udělat radost, tak jsme se šli podívat.
Paní v červeném nejspíš namluvila český text k filmu, to si s Bětkou oba myslíme.
Film není špatný, dozvěděl jsem se třeba, že Jenda studoval i v cizině. Ale je to jako Duna od Lynche, pokud neznáte děj předem, tak se za chvíli ztratíte. Tak jsem to taky paní řekl, jen bez toho hezkého přirovnání, to mne napadlo až teď. A taky jsem jí řekl, že by bylo lepší, kdyby tam nějak propojili ty jeho vzdělávací snahy s mírovímy, že si určitě myslel, že se to doplňuje. Paní nám poděkovala a přitom se pochlubila, že je ředitelkou Czech Tourism v Amsterdamu, a taky se omluvila, že nás okrádá o čas, a já jí řekl, že to nevadí, že rád dělám chytrého. Bětka stydlivě mlčela.
Pak jsme zašli pro tu keš Comenius, kousek od sochy (no, ne zas až tak blízko, až za rohem), a naobědvali se v méčném baru říznutém s fastfoodem a hospodou, dali jsme si kuřecí saté s hranolkama a oblohou. A bylo za deset tři a bylo jasné, že jestli chceme stihnout loď, musíme další program trochu přeuspořádat.
Batavia
Na nově postaveném ostrově Flevolandu nemají moc památek, ale pracují na tom. V roce 1985 si postavili loď ze začátku 17. století, Batavia. Tato loď skutečně existovala (viz. "Byli jsme v muzeu"), byť se potopila už na první plavbě. Replika je vyrobena velmi věrně a je přístupná denně mimo pondělí do 17:00.
V průvodci ještě nevědí, že nedaleko lodi postavili ještě napodobeninu pevnosti (určenou k prodeji módního oblečení a občerstvení pro nakupující) a nazvali ji Batavia Stad. Výsledkem bylo, že jsem třikrát obkroužili soustavu dvou kruhových objezdů a nakonec stejně zajeli na placené parkoviště (€2.50).
Prohlídka lodě opravdu stojí za to. Zvenčí vypadá tak veliká, jak si takové lodě představujete, uvnitř zjistíte, že je mnohem menší, než jste v nejhorších představách představovali. "idé mého vzrůstu nechť se připraví na chůzi po všech čtyřech (ne pořád, jen v druhém podpalubí) a neberou si s sebou batoh. Myslím, že kdybych nebyl privilegovaným pasažérem a neodbržel luxusní kabinu o rozloze 2×1,5 m nebo aspoň privátní přihrádku s postelí (1,5×0,5 m), ale musel být celou dobu ve zmiňvaném druhém podpalubí, tak bych asi brzy uhynul.
Kapitán měl naproti tomu k dispozici společenskou místnost s televizemi po celé zadní stěně a dva vzduchem chlazené záchody se spodním splachováním.
Loď je také vybavena třemi masivními zábradlíme vedoucímii napříč celou palubo, od boku k boku. Zřejmě aby posádka nelenivěla a pravidelně trénovala skrčku, roznožku nebo apoň odbočku. (Českým velikánem doporučovaná čtvrtá možnost nebyla možná, zábradlí má mohutné žbrdlení). A také je na lodi kuchyně s otevřeným ohništěm v komůrce obložené želěznými pláty a šamotovými cihlami. A pak ty obvyklé věci - stěžně, lana, plachty, kormidelní tyč, kotva, děla atd. atd.
Po prohlídce lodi a rychlém projití historickou loděnicí, kde právě stavějí repliku válečné lodě Sedm provincií jsme zašli do napodobenninmy pevnosti a koupili si tam jahodový a kiwiový shake po €2. To docela jde, ne?
Projížďka krajinou
Loď stojí v Lelystadu, odkud vede napříč zbytkem bývalého moře, nyní jezerem IJselmeer, asi 25 km dlouhá hráz, která jej dělí na dvě části. Zajeli jsme na ostrůvek uprostřed hráze a cestou jsme nasbítrali 3 keše.
Pak následovalo to, co bylo původně hlavním cílem. Na Flevolandu totiž mají v krajině rozmístěné rozsáhlé artefakty. Ty jsem chtěl navštívit a mezi tím se dívat na krajinu, kde před padesáti lety bylo pět metrů mořské vody. Vzhledem k pozdnímu odpoledni jsme stihli jen 3 artefakty.
Observatorium severovýchodně od Lelystadu se nechalo inspirovat britským Stonehenge. Je to kruhovitá mulda se třemi branami, kterými lze sledovat slunce o rovnodenostech a slunovratech. Je to opravdu pěkné místo, i když jste tam v nesprávnou roční a denní dobu, doporučují dva ze tří návštěvníků. A ten pes vypadal taky spokojeně. Místní keš někdo ukradl a teď je diseblovaná.
Aardzee (tj.něco jako "zemské moře") jsme moc nepochopili. Cedule vám dovoluje volnně se procházet po všech cestách a stezkách mezi uměle vytvořenými svahu a zmolemi, ale neeřekne vám, že tyto znenadáví končívají a buď se vrátíte, nebo vstoupíte na trávu. Snadl jsem tam jabko a dohadovali jsme se, co to tam roste za stromy, co asi nejsou ani břízy, ani buky, i když tak vypadají. Není tu žádná keš, čemuž se moc nedivím.
Groene Kathedraal (zelená katedrála) je louka posázená stromy - topoly - kopírujícími půdorys katedrály v Remeši. Je to pěkný nápad a kdybysme se přišli za slunečbého dne a ne půl hodiny po slunce zápdu, jistě by se nám tam líbilo ještě víc. Je to veliké a prostorné a mezi stromy vedou betonové chodníčky. Ale navečer se kolem potulovali spousty pozorovatlů ptáků (?) s loveckými psy (!) a bylo to takové divné. Místní keš je šestistejdžová multina, kde protřebujete zjišťovat in formace v Bibli. Tu s sebou nemáme, takže bychom keš stejně nenašli. A u kanálu je molu, kde nikdo nebyl, i když by tam směl kotvit až 3 × 24 uur.
Cestou domů jsme si koupili dva Big Macy (à €3.15) a ty jsme pak po návratu "domů", po půl jedenácté, snědli.
Žádné komentáře:
Okomentovat