Chystáme se do Holancka už aspoň půl roku. No, znáte mě, "chystáme" je silné slovo...
Myslíme na to... Listujeme průvodci... Měsíc před odjezdem jsem upřesnil termín dovolené na cestu potřebné a ... konečně ... den před odjezdem jsem se dal do hledání kempů!
Je to úmorná činnost a potřebuje celého člověka po celý den, celičký den. Zvlášť, když Holanďané píší hlavně holancky. Ale je tu kamaraad Google (čti [kamara:t cho:chl]) a jeho translate služba. A tak, když jsem vstal v šest třicet ráno a zasedl ke stroji, mám kolem šesté večer potvrzené tři noclehy ze čtyř! Rychle vyzvednout dítě, které právě dobalilo, nakoupit, navečeřet se a spát - zítra (tj. dneska) odjíždíme!
Ráno, zase v šesttřicet, mne to vyžene z postele rovnou ke stroji a jdu hledat keše. No jasně, to se ví, nic zatím nemám, to se zvládne. Ve Washingtonu je kolem půlnoci, u nás časně ráno, servery se flákají a pocket queries se vracejí skoro dřív, než je potvrdím. O půl desáté už můžu začít balit. Dítě spí. ... ale šramot ji vzbudí. Já přenáším věci z ložnice do obýváku, dítě zachraňuje playlisty zlobivého iPodu. Kolem jedné začínám plnit tašky, odmontovávám nosiče na kola, jdeme dolů a plníme kufr auta - je to takový 3D tetris, znáte to. Ještě osprchovat, je půl čtvrté a vyrážíme... do Tesca - včera jsme zapomněli na plynovou bombu...
Ve třičtvrtě je bomba koupena, stejně jako kapesní příručka Holančtiny. Ale máme hlad a tak ještě do orientálného bystra na jachní a kuřokrutý gyros. Auto chce také jíst... Je půl páté a my konečně vyrážíme!
Něco po šesté střídám v Rudné dítě za volantem, před osmou jsme v Rozvadově, krmíme auto jednadvacetilitry benzínu, sebe hamburgery s kolou, šejkem a laté a ve čtvrt na jedenáct jsme na konci etapy, v Etap hotelu ve Würzburgu!
...a jen přijdeme na pokoj, dítě zkouší přítomnost WiFi - a protože tu je, připojuji se i já a napadá mne, že bych moh' o naší Holancké cestě založit blog. Jak si pomyslel, tak udělal! Čekejte, až zase potkáme WiFi, možnou přijdou i další příspěvky.
Žádné komentáře:
Okomentovat